Není tomu tak dávno, co jsem byl ve Velké Británii na jazykovém kurzu. První den nás uvítalo mnoho usměvavých tváří školního sboru a také ředitel školy, který s každým z nás promluvil několik slov. Po krátké chvíli jsem ho opět potkal a při typicky britském zdvořilostním pozdravu jsem z jeho úst zaslechl „Hi Tom“. Velmi mne to překvapilo. V podstatě po jediném krátkém představení si zapamatoval mé jméno. A nejen mé. Celý kurz jsem mohl být svědkem toho, jak ředitel i učitelé celé školy oslovovali jmény své žáky. Působivé!
Asi každý zažil situaci, kdy mu byl někdo představen. Velmi často však jméno představeného zmizí jak pára nad hrncem a častokrát pak lovíme v paměti, jak se dotyčná, dotyčný vlastně jmenuje. Je (byl) to i můj případ.
Je čas to změnit, rozhodl jsem se. Jak si ale jen tak zapamatovat jména? Jsou různé techniky. Ale co by byly techniky bez zájmu. Tedy prvně je třeba se rozhodnout, že si jméno vůbec chci zapamatovat. A paměť musíme trénovat. Mezi hodně funkční metody patří časté opakování jména dotyčné osoby. A vzhledem k tomu, že mozek údajně zapomíná nejvíce v prvních osmi hodinách, nejlépe je cvičit hned v průběhu první konverzace.
Při představení je tedy nutné dávat pozor na celé jméno představé osoby. Pokud špatně rozumíte, nevadí, je možné se znovu zeptat s tím, že máte zájem o to zapamatovat si jméno správně. Komu by to neudělalo radost, když o něj druhý projevý opravdový zájem… Jakmile začne rozhovor, snažte si jméno často v duchu opakovat a také používat. Např.: „Pane Nováku, co si myslíte o současné situaci v…“? Na konci konverzace je užitečné si jméno opět připomenout a třeba spojit se zdvořilostním komplimentem. Např. „Vaše názory mne obohatili, děkuji, rád jsem Vás poznal (bylo mi ctí), pane Nováku.“
Velmi funkční metodou je také přiřazení si nějaké asociace ke jménu. Asociace mohou být různé. Může být spojená se vzhledem, profesí, nebo třeba významem jména. Čím je absurdnější, tím větší je šance na zapamatování si. Např. potkáte pana Radka Horu. Mohu si ho představit, jak sedí na Mount Everestu, Sněžce, nebo na nějaké mé oblíbené hoře a má hory rád. Pokud je to chlap, jako hora, mohla by být asociace ještě snažší. V zásadě nezáleží na tom, jakou asociaci člověk vybere, důležité je se jménem v mysli pracovat. Podstatně se tím zvyšuje šance si jméno zapamatovat.
Když si pamatujete něčí jméno, projevujete mu tím respekt.
Traduje se, že Napoleon Bonaparte znal jménem všechny své významné důstojníky. A co víc, pamatoval si jejich rodinné poměry a měl tak přirozeně možnost s lidmi mluvit o věcech, které jsou pro ně důležité.
Vždy, když začínám mít pocit, že to není potřeba, vzpomenu si na ředitele školy a to, jak jsem se cítil, když jsem zaslechl jeho „Hi Tom!“
Zajímavé video na toto téma naleznete na STREAMU
